Den s

Den s

Martina Nechvátalová

vedoucí úseku prádelny a hygienických smyček ČEZ Energoservis

Jak vypadá den tam, kde končí použité žluté kombinézy a začíná jejich další život? Provede nás Martina Nechvátalová, vedoucí úseku prádelny a hygienických smyček společnosti ČEZ Energoservis.

Text: Marie Šplíchalová Foto: Jan Luxík

Do kontrolovaného pásma se v jaderné elektrárně nevstupuje jen tak. Každý pracovník se musí nejprve převléknout do předepsaného oděvu, který je určený pro práci v prostředí s ionizujícím zářením. Jednotná žlutá barva přitom není náhodná, oblečení je díky ní dobře rozpoznatelné, snadno kontrolovatelné a zároveň jasně oddělené od běžného pracovního oděvu. Stejně důležité je, že zůstává výhradně uvnitř kontrolovaného pásma a prochází přesně řízeným koloběhem.

„Jednoduše, bez prádelny by se nikdo do kontrolovaného pásma jaderné elektrárny nedostal. Žluté oblečení je základní podmínkou vstupu. A my zajišťujeme, aby bylo vždy připravené a čisté,“ říká na úvod našeho setkání Martina Nechvátalová, vedoucí úseku prádelny a hygienických smyček. Martina má na starosti desetičlenný tým, který se každý den stará o to, aby prádlo v šatnách nikdy nedošlo a bylo vždy k dispozici pro všechny pracovníky vstupující do kontrolovaného pásma jaderných elektráren.

Než se pračky rozjedou naplno

Je půl šesté ráno a v přízemí budovy aktivních a pomocných provozů (BAPP) Jaderné elektrárny Temelín už je živo. Nachází se zde prádelna, kde se v tento čas rozbíhají první stroje. „Nejdřív musíme zkontrolovat, že všechno funguje, zapnout vzduch, nahřát pračky. Chvíli to trvá, než jsou připravené,“ popisuje začátek směny prádelnice Iveta Józová. 

Bez žluté kombinézy ani krok

Každý pracovník začíná a končí den v tzv. „čisté“ a „špinavé“ šatně, kde odkládá civilní oblečení a následně pak přes hygienickou smyčku přechází do části, kde už na něj čeká typické žluté vybavení – kombinéza, ponožky, tričko nebo tílko i spodní prádlo. Vše je pečlivě připravené v komíncích. 

Všechny kolegyně z prádelny a hygienických smyček musí splňovat kvalifikační požadavky – pravidelná školení, lékařské prohlídky i každoroční měření vnitřní kontaminace. Většina z nich má také bezpečnostní prověrku od Národního bezpečnostního úřadu.

Jakmile kterýkoli pracovník opustí kontrolované pásmo, putuje nejen jeho kombinéza bez výjimky do pytle s použitým prádlem. Nezáleží na tom, jestli je na pohled čistá. „Při odstávkách, kdy se v prostoru elektrárny pohybuje nejvíc pracovníků, těch pytlů svezeme do prádelny opravdu hodně, někdy až 150 denně,“ vysvětluje šatnářka Mariana Havlíková, která zajišťuje obsluhu hygienických smyček. Spolu s kolegyněmi se stará o provoz šaten na pěti patrech, kde je více než 1 700 skříněk. Kromě oblečení doplňují i ochranné pomůcky, starají se o dekontaminační vaničky a zajišťují čistotu bot i helem. Právě tady se žlutý koloběh naplno rozbíhá. 

80 tun prádla za rok 

Ročně projde prádelnou 70 až 80 tun prádla, v loňském roce to bylo konkrétně 75 544 kilogramů a v roce 2024 při dvou odstávkách dokonce 88 470 kilogramů. Jedna kombinéza přitom váží necelé kilo a rukama pracovnic projdou desetitisíce kusů. V běžném provozu zpracují kolem 260 kilogramů denně, během odstávky až 850 kilogramů. „V praxi to znamená, že celý den jen pereme, sušíme, skládáme a rozvážíme. Navíc máme prodlouženou pracovní dobu a místo zhruba čtyř praček za směnu jich zvládneme klidně dvanáct až třináct,“ doplňuje Martina Nechvátalová.

Práce v prádelně není jen o rutině, ale i o fyzické zátěži. Každá várka znamená manipulaci s desítkami kilogramů mokrého prádla. „Pod rukama nám projdou tuny denně. A naložit pračku není nic lehkého,“ říká Martina Nechvátalová. Tým přitom tvoří výhradně ženy: pět prádelnic a pět pracovnic obsluhy hygienických smyček, tzv. šatnářek. „Někdy by se chlap hodil,“ dodává s úsměvem.

Prádlo se třídí podle jednotlivých druhů. Zvlášť se perou kombinézy, zvlášť ponožky, ručníky a takzvané „žluté“, tedy trička, tílka a spodní prádlo, které se dává dohromady. Pračky zvládnou až 90 kilogramů, standardně se ale plní na 75. Jeden prací cyklus trvá zhruba hodinu a půl, následné sušení podle typu prádla od půl hodiny do hodiny.

„Kombinézy nežehlíme, ty po usušení rovnou skládáme. Naopak trička a tílka dáváme na speciální žehlicí zařízení, kde máme hotová dvě trička zhruba za 25 vteřin. Je to vlastně stejné jako doma, jen ve velkém. A všechno je žluté,“ směje se Iveta Józová, která přiznává, že nejraději žehlí trička, zatímco skládání ponožek ji baví nejméně, i když si k tomu může sednout. To je kapitola sama o sobě. Všechny jsou stejné, a přitom každá trochu jiná podle počtu praní. „I my tu máme svoje lichožrouty,“ dodává s nadsázkou. 

Co všechno se najde v kapsách

Kromě samotného praní řeší pracovnice i drobná překvapení, která důvěrně známe i z domácího praní. V kapsách kombinéz se totiž pravidelně objevují zapomenuté předměty jako klíče, špunty do uší nebo i sluchátka. Podstatně větší problém ale představují zbytky pracovního materiálu, například drátky či kovové částice, které mohou poškodit pračky. „To je to poslední, co byste chtěli, zvlášť během odstávky, kdy jedou stroje prakticky pořád,“ zmiňuje Iveta.

Speciální režim pro kontaminované prádlo

Specifickou kapitolou je prádlo, které se během práce zkontaminuje. Takový oděv zachytí radiační kontrola při odchodu pracovníka z pásma. Následně oblečení (především se jedná o kombinézy) putuje do speciálního gelového rozpustného pytle a uloží se ve skladu, kde se po určitou dobu nechává uležet. Poté se pere a suší odděleně, a to hned ve dvou cyklech. Každý kus se po vyprání přeměřuje ve speciálním zařízení, kterému tu říkají „prádlostroj“. 

„Ve většině případů se podaří prádlo úplně vyčistit. Za dobu, co tu jsem, se nestalo, že by to nešlo. Pokud by se to ale nepodařilo, putuje takové prádlo na zpracování aktivních odpadů na fragmentační středisko, kde se dále zpracovává,“ říká Martina Nechvátalová. Při manipulaci s takovým prádlem pracovnice samozřejmě používají ochranné pracovní pomůcky, zejména rukavice a respirátor.

Technologické zajímavosti 

Zajímavostí prádelny je i samotný provoz. Pracovnice mají k dispozici celkem pět praček, z toho čtyři napojené na parní systém elektrárny a jednu s vlastním vyvíječem. Vybavení doplňují čtyři sušičky. Pračky využívají páru, která se odebírá ze sekundárního okruhu, konkrétně z V. odběru mezi vysokotlakým dílem turbíny a separátorem. Díky tomu mají stabilní zdroj energie pro praní při teplotách páry kolem 110 °C. V případě odstávky páry slouží k provozu právě pračka s vlastním vyvíječem páry. Také voda z praní prochází přísnou kontrolou. Shromažďuje se v nádržích, analyzuje a teprve poté je odváděna do čistírny odpadních vod.

Když je prádlo vyprané, usušené a složené, je potřeba jej vrátit zpět na vozících do šaten. Tam čeká na další pracovníky a celý koloběh začíná znovu. Za každou žlutou kombinézou je tak kus práce, která běžně zůstává očím ostatních skrytá.