Energie příběhů

Kde jinde

Jitka Lhotská

specialistka vnějších vztahů jaderné elektrárny

„Dobrovolnictví mi dává nadhled a připomíná, jak dobře se máme,“ říká naše kolegyně Jitka Lhotská. Společně s celou rodinou pomáhá Potravinové bance Jihočeského kraje a jihočeskému svazu ochránců přírody. 

Text: Barbora Závodská Foto: Marie Šplíchalová

Jitka Lhotská pracuje už pětadvacet let v Jaderné elektrárně Temelín. Dnes zajišťuje regionální komunikaci, partnerství, spolupracuje s Nadací ČEZ a je důležitým spojovacím článkem mezi elektrárnou, starosty a místními komunitami. Po práci ale často bere do ruky hrábě, rukavice nebo třídí potraviny. Její příběh ukazuje, že energie může mít mnoho podob — někdy má podobu ochoty, nadhledu a obyčejné lidské laskavosti.

Mozaika zkušeností

Když Jitka Lhotská před pětadvaceti lety nastupovala do Informačního centra Jaderné elektrárny Temelín, netušila, jak pestrou mozaiku zkušeností v energetice časem získá. A už vůbec ne, že se její profesní cesta jednou propojí s dobrovolnictvím tak intenzivně, že se z něj stane téměř rodinné poslání.

Jitka je mimo jiné, jak sama s úsměvem říká, „prodlouženou rukou Nadace ČEZ v regionu“. Protože je aktivní dobrovolnicí, vnímá svět neziskovek z obou stran: „Díky dobrovolnictví vidím neziskovky zevnitř, rozumím jejich potřebám a lépe dokážu poradit, koho podpořit. Zároveň mě to nesmírně dobíjí,“ říká.

Impuls, který všechno změnil

Její dobrovolnická cesta začala nenápadně — jela kolem uprchlického centra na letišti v Českých Budějovicích krátce po začátku války na Ukrajině. „Viděla jsem unavené maminky s dětmi a dobrovolníky z potravinové banky, jak jim rozdávají balíčky. Blesklo mi hlavou: Tohle chci dělat. Ale nevěděla jsem, kde začít,“ vzpomíná.

Impuls nakonec přišel od syna, který se po vlastní dobrovolnické misi v Kongu vrátil s rozhodnutím pomáhat doma. Vzal Jitku do Potravinové banky Jihočeského kraje – a tam se její dobrovolnický příběh rozběhl naplno. 

Rodinná mise

Dobrovolnictví se u Lhotských proměnilo v rodinnou tradici. „Dvakrát ročně se celá rodina zapojuje do celorepublikové sbírky potravin. Je to taková naše rodinná mise. Dcera s kamarádkami vybírá potraviny v obchodech, manžel se synem svážejí potraviny a já je třídím ve skladu,“ popisuje Jitka. Společně pak pomáhají i během roku, podle aktuálních potřeb – když přijede kamion brambor nebo se připravují balíčky pro samoživitelky, seniory nebo dětské domovy.

Pomoc přírodě, čistá hlava

U potravinové banky ale Jitčiny dobrovolnické aktivity nekončí. V roce 2023 se s rodinou stala jedním ze zakládajících členů jihočeské pobočky Českého svazu ochránců přírody. „Sekáme louky s ohroženými rostlinami, hrabeme trávu, čistíme terén. Je to fyzicky náročné, ale hlava si nádherně odpočine.“

A opět jde o rodinnou akci. Přidávají se i synovi spolužáci, někteří z Temelína. „Stala se z nás taková malá ochranářská komunita,“ říká Jitka s úsměvem.

Nadhled, který mění každodennost

Pro Jitku má dobrovolnictví hluboký osobní rozměr: „Vidíš osudy lidí, kteří to mají opravdu těžké, a uvědomíš si, jak krásně se máš. Že máš co vracet. A že naše běžné starosti jsou často úplné maličkosti.“ Právě tenhle nadhled je pro ni největším darem. A důvodem, proč v dobrovolnictví plánuje pokračovat i dál: „Už je to součást mého života. Nevím, kam mě to ještě zavane, ale když přijde další impuls, ráda půjdu.“