Rozhovor Pavel Cyrani

Rozhovor

Pavel Šléška

Klasické zdroje jsou dnes stabilizačním prvkem energetické soustavy 

V květnu se z divize vyčlenily obnovitelné zdroje a v červenci začala divize klasická energetika fungovat v novém uspořádání. Jak se změnila práce týmů, jakým projektům se divize věnuje a jak se klasické zdroje přizpůsobují době, kdy se ceny elektřiny mění z hodiny na hodinu? O tom jsme mluvili s Pavlem Šléškou, ředitelem divize.

Autor: Lucie Pochová Foto: Martin Malý

Divize klasická energetika má nové uspořádání. Můžete jej popsat? 

Reorganizace přinesla jasnější strukturu a rozdělení kompetencí. Divize se dnes opírá o tři pilíře, které pokrývají celý životní cyklus našich výrobních zdrojů, od přípravy a výstavby přes provoz, údržbu a modifikace až po ukončení provozu a demolici. 

První pilíř představuje řízení výroby. Zaměřuje se na provozní část, údržbu, každodenní zajištění spolehlivosti zdrojů a bezpečnost. Druhým pilířem je výstavba. Její tým má na starosti investiční akce v hodnotě zhruba 100 miliard korun, a to již od přípravy až po jejich realizaci a předání do provozování. 

V současné době jde jak o velké projekty nových paroplynových a biomasových zdrojů, ZEVO Mělník nebo modernizaci vodní elektrárny Orlík, tak i o dodatečné investice na současných zdrojích, které jsou přímo s novou výstavbou spojené a pro jejich fungování nezbytné (např. nové chemické úpravny vod, čerpací stanice a vyvedení tepla a elektřiny). Jde o klíčové projekty pro naši divizi i pro ČEZ Teplárenskou. Třetí pilíř tvoří řízení výkonnosti, kde se pod jedním vedením soustředí divizní ekonomika, plánování, reporting, kybernetická bezpečnost i IT.

Toto rozdělení nám umožňuje dívat se na divizi jako na jednotnou entitu, nejen jako na soubor nákladových středisek. Každý pilíř má jasnou roli, ale zároveň se vzájemně doplňují.

Co se tím mění?

Historicky byla divize řízená téměř výhradně přes náklady. Pokud někdo přišel s projektem, který zvýšil náklady, automaticky se takový projekt zastavil, a to i když mohl přinést vyšší EBITDA, tedy zisk. Chci, aby lidé přemýšleli jinak. Aby smysluplné investice měly zelenou. Projekty, které sice třeba znamenají 10 milionů nákladů, ale mohou přinést 15 milionů na výnosech, by se měly realizovat. Jedná se ale i o pochopení všech našich kolegů, že jsme především ekonomické jednotky, které si na sebe musí vydělat a přinést i zisk do Skupiny.

Na této změně řízení spolupracujeme s centrálním controllingem. Naše divize musí mít alokovanou výnosovou stránku, aby bylo vidět, kolik skutečně každý zdroj přináší do Skupiny. Teprve když se na projekty díváme komplexně, můžeme dělat rozhodnutí, která dávají ekonomický smysl.

Klasické elektrárny dnes musí často měnit výkon. Aby to zařízení vydrželo, mají týmy vytipované kritické komponenty, které musí být okamžitě dostupné.

Přinesla změna uspořádání divize už nějaká pozitiva?

Přesun obnovitelných zdrojů do divize obchod a strategie nám umožnil soustředit se na efektivní provozování stávajícího portfolia zdrojů a přípravu a realizaci velkých divizních projektů, které jsou pro nás strategické. 

S tím souvisí i zlepšování a optimalizace jednotlivých procesů a důraz na zrychlení výběrových řízení pro pořízení velkých celků. Je logické, že pro modifikace provozovaného zdroje a výstavbu nových zdrojů potřebujeme trochu jiná pravidla. 

Jaké projekty jsou pro vaši divizi klíčové?

Tím největším je zelená modernizace lokality Mělník. Celkové investice tu dosáhnou 60 miliard korun. Probíhá tu demolice výrobního bloku 11, který uvolní místo pro budoucí paroplyn Mělník 3, zároveň se staví Zařízení na energetické využití odpadu ZEVO a buduje se paroplyn Mělník 1. Tahle lokalita je dnes obrovským staveništěm, kde se potkávají tři velké projekty, na kterých pracují stovky lidí. Koordinace je extrémně náročná časově, bezpečnostně i logisticky. 

Dalšími klíčovými projekty divize klasická energetika je výstavba paroplynu Trmice pro ČEZ Teplárenskou a unikátní modernizace vodní elektrárny Orlík. 

V oblasti provozu je to pak příprava výrobních zdrojů na službu SOS (Schopnost Obnovy Soustavy), která umožňuje rychlé „rozsvěcení“ elektrizační soustavy po rozsáhlém výpadku. Elektrárna v režimu SOS se sama nenastartuje, musí dostat napětí zvenku, a teprve poté je schopná do pěti hodin najet a začít dodávat výkon. Na službu se nyní připravuje soustava zdrojů Orlík, paroplyn Počerady, Ledvice, Tušimice a Prunéřov. Celá příprava této služby je v souladu s vydaným kodexem ČEPS. 

Můžeme se zastavit u modernizace Orlíku? 

Na Orlíku vznikne čtvrtá velká přečerpávací elektrárna v Česku a vůbec poprvé to bude přestavbou běžné vodní elektrárny. Projekt, který bude hotový v roce 2033, se zařadí mezi největší milníky moderní české hydroenergetiky a naváže na desítky úspěšných modernizací našich vodních elektráren, jež zvýšily svou účinnost o 4–10 %. Více se o přeměně Orlíku dočtete v Tématu. 

Vodní elektrárny budou v budoucím energetickém mixu hrát stále důležitější roli, a abychom ji zvládli, připravujeme i další významné projekty na našich vodních dílech. Jmenujme alespoň probíhající proces přípravy modernizace vodní elektrárny Střekov, soustrojí TG3 na přečerpávací elektrárně Dalešice a na přelomu desetiletí komplexní modernizaci přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně.

Podle čeho hodnotíte, zda a do čeho má smysl investovat?

Jednoznačným kritériem pro investice je NPV – Net Present Value. To je finanční ukazatel, který určuje dnešní hodnotu všech budoucích zisků a výdajů z investice po odečtení počátečních nákladů. Bere přitom v úvahu, že peníze dnes mají kvůli inflaci a ušlému úroku vyšší hodnotu než stejné peníze v budoucnosti. Veškeré projekty posuzujeme společně s týmem strategie a centrálního controllingu. U miliardových staveb, jako je ZEVO v Mělníku nebo připravované paroplynové projekty, je ekonomická návratnost klíčová. Typickým příkladem je právě mělnická lokalita, o které jsem už hovořil. Všechny připravované stavby v této lokalitě musí mít návratnost mj. i v rámci trvání kontraktu na dodávku tepla pro Pražany.

„Je čas přemýšlet jinak. Smysluplné investice v klasické energetice by měly mít zelenou.“

Jak chcete posílit spolehlivost a dostupnost klasických výrobních zdrojů v době rostoucí potřeby flexibility?

Klasické zdroje jsou dnes stabilizačním prvkem energetické soustavy. Nemáme dostatečné možnosti skladování elektřiny pro situace, kdy nefouká a nesvítí, takže klasiky suplují výkonový záskok. Jenže tyto elektrárny nebyly stavěné jako rychlonáběhové zdroje. Dnes ale musí umět reagovat na časté změny výkonu, sezónní provozy i záporné ceny elektřiny. To znamená vyšší nároky na flexibilitu, častější odstávky, úpravy řídicích systémů, odladění emisí v nízkých výkonech a identifikaci a skladování kritických komponent.

Provoz paroplynu v Počeradech nám dlouhodobě ukazuje, že je ideálním flexibilním zdrojem, ale takový je ve Skupině ČEZ zatím jediný. Takže velkou část flexibility nesou právě uhelné elektrárny, u kterých se s takovým typem provozování nikdy nepočítalo. Tento nový typ nasazování klade velké nároky na personál, který musí hledat inovativní způsoby provozování (např. snižování minimálních výkonů aj.), a patří mu za to velké poděkování. 

Kde vidíte největší bezpečnostní rizika a jak je chcete dlouhodobě snižovat?

Jsme součástí kritické infrastruktury státu. Kromě kybernetické bezpečnosti je zásadní i fyzická bezpečnost a profesionální chování zaměstnanců. Velkou část prací dělají dodavatelé a právě u nich je nejvyšší četnost úrazů, požárů nebo záchytů alkoholu. Musíme na ně přenést stejný standard bezpečnosti, jaký máme uvnitř divize.

Co považujete za nejdůležitější pro motivaci týmů v provozech?

Je to náročné období. Na jedné straně chceme po provozních zaměstnancích flexibilitu, efektivitu a dodržování bezpečnostních standardů. Na druhé straně vědí, že se jejich elektrárny budou postupně utlumovat. Právě teď se tak ukazuje profesionalita a odbornost. Každý den nám právě provozní zaměstnanci dokazují, že díky jejich profesionalitě i staré a opotřebené zdroje umí pracovat flexibilně. A právě takové odborníky si chceme udržet co nejdéle. Ta motivace stojí na několika pilířích: ukázat cestu, jak i v této volatilní době efektivně provozovat výrobní zdroje, které jsou prakticky na konci svého životního cyklu, nabídnout jim nové pozice v rámci přestavby lokalit na paroplyny či biomasu, za konkrétní přínosy poskytnout férové odměňování a propojit řídicí struktury tak, aby „jeden tým“ nebyla jen fráze. 

Pojďme se na divizi klasická energetika podívat také řečí čísel…

Ve druhém kvartále přinesly klasické elektrárny kvůli situaci na Blízkém východě a z ní plynoucích důsledků, vyšší disponibilitě a kratším odstávkám zhruba 4 miliardy korun nad rámec rozpočtu. Na nákladové straně nás ovlivňuje hlavně cena povolenky, na výnosové cena elektřiny. I přes vnější vlivy se ukazuje, že klasické zdroje mají stále významný výkonový přínos. 

Co vás osobně žene v oblasti klasické energetiky dopředu? 

Jsem s klasickou energetikou spojený od roku 2008. Vidím příležitost nejen teď, v době, kdy elektrárny ještě běží, ale i po jejich odstavení. Máme technologie, které lze využít dál, například při zpracování směsí na složištích a oddělování energosádrovce či popílku. Tyto materiály jsou dnes součástí surovinové politiky státu a jejich význam bude stále růst. A hlavně máme skvělý tým. Lidi, kteří často nastoupili do elektráren hned po škole a celý profesní život strávili v energetice. Jsou to profesionálové i srdcaři. Ve vedení klíčových výrobních zdrojů stojí lidé, kteří získali školu od těch největších energetických expertů, a navíc mají ekonomické myšlení. To je skvělý předpoklad pro vedení provozních zaměstnanců tím správným směrem. A s takovými lidmi se vždycky skvěle pracuje.