Energie příběhů

Energie příběhů

Iveta Trsková

specialistka interní komunikace senior

Většina rodin vyráží o víkendech na výlet, na chalupu nebo na sportovní turnaj dětí. Rodina Ivety Trskové si obléká ručně šité středověké oděvy, balí středověký stan a oblečení a vyráží o více než pět set let zpátky v čase. Reenactment neboli oživlá historie se pro ni stal nejen neobvyklým koníčkem, ale i způsobem, jak společně s manželem a dvěma syny tráví čas s historií.

Text: Barbora Závodská Foto: Markéta Lašková

Když se Iveta Trsková před lety seznámila se svým budoucím manželem, netušila, že jednou bude pravidelně jezdit na historické akce po celé Evropě a trávit víkendy jako žena žijící na konci 15. století. Do světa reenactmentu ji přivedl právě manžel Tomáš, který byl historií, hrady a středověkem fascinovaný už od dětství.

„Musel mi hodně vysvětlovat, o co vlastně jde. Věděla jsem, že existují třeba šermířské skupiny, ale reenactment jsem vůbec neznala,“ vzpomíná Iveta. Dnes je součástí spolku Rattenschwanz 1476, který se věnuje co nejvěrnějšímu ztvárnění švýcarské vojenské jednotky z období burgundských válek v letech 1474–77, což bylo ve Švýcarsku období pozdního středověku. Spolek vznikl v roce 2008 díky skupině nadšenců, kteří chtěli poznávat pozdní středověk nejen z knih, ale doslova na vlastní kůži. Dnes sdružuje zhruba padesát aktivních členů a patří mezi nejvýznamnější skupiny svého druhu na světě. Spolek přitom nežije jen jednou velkou bitvou za rok. Každou sezónu absolvuje pět až šest hlavních akcí, přibližně polovinu v Česku a polovinu v zahraničí. Členové pravidelně vyrážejí do Německa, Francie, Švýcarska nebo Itálie. „Já sama zvládnu tři až čtyři akce za rok, ale jsou mezi námi i větší nadšenci. Třeba můj muž je schopný vyrazit i na několikadenní zimní vandr ve středověkém stylu,“ směje se Iveta. Hlavní sezóna probíhá od jara do podzimu, ale pro opravdové nadšence končí jen málokdy.

Život v jiné době

Zatímco návštěvník historické akce často vidí hlavně historické kostýmy, brnění, zbraně a bitvy, pro členy spolku je podstatné něco jiného: snaha přiblížit se historické realitě co nejvíc. „Kouzlo reenactmentu spočívá právě v autenticitě. Nestačí mít jen správné šaty. Důležité je všechno – obuv, nádobí, vybavení stanů, doplňky, jídlo i způsob stolování,“ popisuje Iveta Trsková.

Na většině akcí funguje dobová kuchyně, vaří se podle historických receptů a používají se suroviny odpovídající tehdejší době. Brambory byste na stole hledali marně. Součástí příprav je také neustálé doplňování a oprava vybavení. Na dobové akce rodina Trskových nevozí jen kostýmy. Součástí výbavy je velký lněný stan, truhly, stůl, lavice, nádobí i další vybavení odpovídající tehdejší době. „Když je tábor postavený a večer ho osvětlují jen svíčky a oheň, člověk má opravdu pocit, že se na chvíli ocitl o několik století zpátky,“ přibližuje Iveta atmosféru života ve středověkém táboře.

Bitva je jen špička ledovce

S Ivetou jsme si povídali v Budyni nad Ohří, kde se druhou srpnovou neděli konal už 14. ročník Bitvy Budyně. Návštěvníci zde mohli vidět jednu z významných epizod burgundských válek z roku 1476, bitvu u jezera Murten.

Přestože právě bitvy bývají pro veřejnost nejatraktivnější, tvoří jen část celého programu. Za každou akcí stojí měsíce příprav, studium historických pramenů i práce desítek členů spolku. „Na Bitvě v Budyni se podílí množství lidí a její příprava začíná téměř rok dopředu. Jakmile skončí jeden ročník, pomalu začínáme připravovat další,“ vysvětluje Iveta. Každý scénář vychází z reálných historických událostí a pro každý ročník vzniká nový příběh. Nic se neopakuje.

Rodinný koníček

Reenactment se postupně stal součástí života celé rodiny. Na akce dnes jezdí nejen Iveta s manželem, ale i jejich dva synové. „Kluci si ten koníček vlastně nevybrali. Narodili se do něj,“ říká s úsměvem. Starší syn si našel zalíbení v obchodování a provozuje na akcích vlastní dobový stánek. Mladší se naopak nadchl pro vojenskou stránku života a těší se, až bude jednou moci vyrazit do bitvy. Zatím trénuje s dřevěným mečem. Právě společné zážitky považuje Iveta za jednu z největších hodnot celého koníčku. „Jsem ráda, že to můžeme zažívat společně jako rodina. Trávíme čas venku, poznáváme nové lidi a na chvíli se odpoutáme od běžného života. Je to trochu jiný svět, ale právě to na něm mám ráda.“

A možná právě proto je reenactment pro své nadšence mnohem víc než jen historie. Je to možnost na pár dní zpomalit, odložit současnost a podívat se na svět očima lidí, kteří žili před více než pěti sty lety.